Mathistory

Kapitola VIII

Vizuální mapy

Kterak se matematika naučila kreslit

MDCXXXV

Vzorce v učebnicích vypadají, jako by je někdo vymyslel sám u stolu. Ve skutečnosti cestovaly v dopisech, po silnicích a přes moře, od jednoho člověka k druhému. V této kapitole je kreslíme na mapu.

Otázka

Jak se matematik v Toulouse dozvěděl, na čem pracuje kolega v Amsterdamu?

Představte si Evropu kolem roku 1635. Neexistují vědecké časopisy, univerzity se věnují hlavně teologii, právu a medicíně a nová matematika vzniká často mimo ně: v pracovnách právníků, úředníků a kněží. Pierre de Fermat je soudce v Toulouse. René Descartes žije v Nizozemí a často mění adresu. Galileo Galilei je v domácím vězení u Florencie.

Když někdo z nich něco objeví, jak se to dozví ostatní? A když si s něčím neví rady, koho se zeptá?

Odpověď zní: napíše do Paříže, jednomu mnichovi.

Člověk

Sekretář učené Evropy

Marin Mersenne

8. září 1588 – 1. září 1648 · mnich řádu minimů

  1. 1588narodil se v Oizé ve francouzském kraji Maine
  2. 1604studuje u jezuitů v La Flèche, ve stejné škole jako o něco mladší Descartes
  3. 1611vstupuje k minimům, později žije v jejich pařížském klášteře u Place Royale
  4. 1635zakládá Academia Parisiensis
  5. 1636Harmonie universelle, kniha o hudbě a akustice
  6. 1648umírá v Paříži; v cele po něm zůstávají dopisy od desítek učenců

Marin Mersenne byl mnich řádu minimů, ale především uzel, přes který tekla korespondence celé vědecké Evropy. Zajímala ho matematika, hudba, akustika i fyzika. Překládal, vydával a hlavně kladl otázky.

V jeho cele v pařížském klášteře se každý týden scházeli matematici a přírodovědci. Tomuto kroužku se říká Academia Parisiensis nebo prostě Mersennova akademie. Kdo do Paříže přijet nemohl, psal. Mersenne dopisy četl, opisoval a posílal dál, často s vlastní otázkou navíc. Když Descartes odešel do Nizozemí, stal se Mersenne jeho hlavním spojením se světem.

Byl takovým jednočlenným vědeckým časopisem v době, kdy časopisy ještě neexistovaly.

Mersennova prvočísla – proč jeho jméno znáte z matematiky

Čísla tvaru 2n − 1 se dnes jmenují Mersennova. Mersenne v roce 1644 tvrdil, pro která n do 257 jde o prvočíslo. Jeho seznam obsahoval chyby, ale otázku proslavil. Největší známá prvočísla jsou dodnes právě Mersennova.

Mapa

Mersennova korespondenční síť

Klikněte na místo na mapě

Čáry znázorňují korespondenci s Paříží. Po kliknutí na puntík uvidíte, kdo v daném místě působil. Po kliknutí na jméno se dozvíte víc.

Paříž, Mersennova cela korespondenti jinde · číslo = počet osob v daném místě

Místa odpovídají hlavnímu působišti každé osoby v době styku s Mersennem (přibližně). Medailonky jsou stručné; plné biografie najdete na MacTutor History of Mathematics. Mapa: Marie Vestenická.

§Co mapa ukazuje

Na první pohled je vidět, že síť má tvar hvězdy. Skoro všechny čáry vedou do Paříže a mezi sebou si korespondenti dopisovali mnohem méně. Kdo chtěl, aby se o jeho výsledku dozvěděla Evropa, poslal ho Mersennovi.

Tahle stavba měla výhody i nevýhody. Zprávy se šířily rychle, ale všechno záviselo na jednom člověku. Mersenne navíc rád přiléval olej do ohně: úlohu, kterou dostal od jednoho učence, poslal jinému jako výzvu. Z toho vznikla řada slavných sporů, například mezi Descartem a Fermatem o tečny nebo mezi Descartem a Robervalem o cykloidu.

Všimněte si také, kdo do Paříže nejezdil. Fermat se pařížských setkání nikdy neúčastnil a Descarta od roku 1628 Paříž viděla jen na krátkých návštěvách. Bez Mersenna by jejich práce zůstaly mnohem déle v šuplíku.

Jedna z otázek, které po této síti putovaly, je obyčejná křivka, kterou kreslí hřebík na kole. Její příběh najdete v kapitole IX: Cykloida.

Odkaz

Z jedné cely do celého světa

Mersenne zemřel 1. září 1648. Síť se po jeho smrti rozpadla do menších skupin a ukázalo se, jak křehká byla. O sedmnáct let později, v roce 1665, vznikly hned dva první vědecké časopisy: v lednu pařížský Journal des sçavans a v březnu londýnské Philosophical Transactions. Jejich editor Henry Oldenburg, tajemník Royal Society, dělal v Londýně v podstatě totéž co Mersenne: četl dopisy z celé Evropy a posílal je dál, jen teď tiskem.

Mersennovy dopisy vyšly souborně ve dvacátém století v sedmnácti svazcích (Correspondance du P. Marin Mersenne, 1932–1988). Díky nim dnes víme, kdo komu psal a o čem, a můžeme to nakreslit na mapu.

MERSENNOVA SÍŤ

28 učenců · 12 míst

1 cela v Paříži

Každý vzorec byl kdysi dopisem.

Zdroje. TANNERY, Paul; DE WAARD, Cornelis (ed.). Correspondance du P. Marin Mersenne. Paris: CNRS, 1932–1988. · O'CONNOR, J. J.; ROBERTSON, E. F. Marin Mersenne. MacTutor History of Mathematics. · Mapové podklady: world-atlas (Natural Earth).

KONEC OSMÉ KAPITOLY

Zpět na obsah